ÚVOD

Holokaust, Židé a antisemitismus

Jelikož sionismus, judaismus a holokaust byli tématy nescetných debat, bude užitecné nejprve objasnit urcité základní principy. Zbytek knihy musí být chápán v rámci bodu uvedených v tomto úvodu.

Pravda za holokaustem

Zvažujíce rozmery genocidy a krutosti zpusobené nacisty Židum a dalším národum behem 2.svetové války, potrebujeme definitivne vyjasnit, že naprosto odporujeme všem formám krutosti, mucení a genocidy, bez ohledu na náboženství, barvu nebo etnický puvod. Zcela odmítáme i ten nejmenší nespravedlivý útok na Židy, nebo jiný národ.

Toto je vyžadováno morálními hodnotami, které Buh prikazuje lidstvu v Koránu, který odsuzuje všechny, kdo páchají zlo, provádejí krutosti na ostatních nebo nespravedlive berou život. Jak nám Korán zjevuje, "ten, jenž zabije jednoho cloveka - nikoliv pro pomstu na nekom anebo za to, že šíril pohoršení na zemi - byl souzen, jako by zabil lidstvo veškeré." (5:32) Spáchání vraždy je lidstvu zakázáno. Náš Pán zjevil, že vražda jednoho nevinného cloveka je zlocinem srovnatelným s vraždou všech lidí.

Behem 2.svetové války a v letech jí predcházejících, mnoho Židu bylo vystaveno velikému barbaství a zabíjení. My bezvýhradne odsuzujeme zabíjení a utlacování techto Židu a jiných nevinných lidí nacisty, nebo kýmkoli jiným. Neexistuje naprosto žádné ospravedlnení pro krutost spáchanou na desítkách milionu tech, kdo prišli o život ve 2.svetové válce (at to byli Nemci, Rusové, Britové, Francouzi, Japonci, Cínané, Cikáni, Chorvaté, Poláci, Berberi, Srbové, Arabové, Bosnané nebo jiné národy). Historikové odhadují, že pred a v prubehu války nacisté zabili nejakých 29 milionu civilistu v koncentracních táborech, ghettech, vojenských vraždách a politických atentátech.

Jedním z témat této knihy je, že nacistické Nemecko bylo zapojeno do tajné spolupráce s nekterými zakladateli státu Izrael. Mnozí to shledají šokujícím, ale historická fakta ukazují, že zakladatelé Izraele – nekterí Sionisté, jinými slovy – v urcitém bode nastoupili blízkou spolupráci s nacistickým Nemeckem, z duvodu, že nacistický tlak bude skvelým motivem pro evropské Židy, aby emigrovali do Palestiny. Ekonomicky a politicky podporovali nacistickou ríši, která byla zapojena do hrozných surovostí na lidech jejich vlastního a mnoha jiných národu, dokonce fandili rasistické politice nacistu.

Tato vec je duležitá, protože od 2.svetové války do dnešního dne, tragického barbarství, kterého se nacisté dopustili na Židech je užíváno jako politického nástroje. Urcité prvky ve státe Izrael, za úcelem ospravedlnit vlastní politiku státu okupace a teroru a utišit kritiku k tomu namírenou, neustále se schovávají za koncept holokaustu. Opravdu, založení Izraele bylo umožneno z velké cásti díky mezinárodní podpore a soucitu vyvolanému prízrakem genocidy.

Nacisté vystavili evropské Židy nesporné a neodpustitelné krutosti během 2.světové války. Ponížili a degradovali miliony židovských občanů nutíce je opustit jejich domovy a zotročili je v koncentračních táborech, kde žili v nelidských podmínkách. Hrozné fotografie mrtvých vězňů z Buchenwaldu jsou dostatečnou připomínkou míry nacistického barbarství.

Druhou záležitostí, kterou se zabývá tato kniha je fakt, že nacistická politika vyhlazování nebyla namírena pouze proti Židum, ale také vuci ostatním etnickým, náboženským a sociálním skupinám, jako cikánum, slovanum, oddaným katolíkum, svedkum jehovovým a fyzicky a mentálne handikapovaným.

Dozajista židovští lidé, jichž 5.5 milionu zemrelo v koncentracních táborech, byli nejvetší obetí nacistického barbarství. Jenže celkové množství životu ztracených v táborech bylo pres 11 milionu, a tedy polovinou z nich byly skupiny uvedené výše. Genocida na nich spáchaná musí být vzpomínána rovnocenne s tou spáchanou na Židech. Zobrazování nacistického barbarství jako namíreného pouze proti Židum je opet snahou zmenit holokaust v politický nástroj, jak byl zmíneno prve, a to je velmi špatné.

Postavení lidí Knihy v Koránu

V této knize se budeme bavit o krutostech spáchaných na Židech, a jak nekterí Židé udržovali tajný vztah s nacisty, architekty tohoto útisku. Za úcelem eliminovat urcité predsudky a nedorozumení, bude proto užitecné objasnit jak muslimové pohlíží na Židy a judaismus a odstranit jakékoli podezrení z antisemitismu – což nevyhnutelne prichází na mysl, kdykoli vyvstane taková debata.

V očích Boha lidé dosahují nadřazenosti ne podle svého jazyka, rasy nebo pohlaví, ale podle své zbožnosti. Existence rozdílných ras a národů je kulturní bohatství, nikoli důvod k válce nebo konfliktu.

V jednom verši Buh zjevuje, že lidé nesmí být posuzováni podle rasy, barvy nebo etnického puvodu, ale naopak podle jejich morálky:

Lidé, veru jsme vás stvorili z muže a ženy a ucinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemne poznali. Avšak nejvznešenejší z vás pred Bohem je ten, kdo je nejbohabojnejší - a Buh je vševedoucí a dobre zpravený. (49:13)

Vyjádrení "abyste se vzájemne poznali" odhaluje Boží moudrost za stvorením ras a ruzných etnik: Rozlicné kmeny a národy, z nichž všichni jsou Božími služebníky, se musí navzájem poznat - jinými slovy poznat kulturu, jazyky, zvyky a dovednosti ostatních. Jeden ze zámeru za existencí odlišných ras a národu je kulturní bohatost, nikoli válka nebo konflikt.

Morálka prikázaná v tomto verši a jinde v Koránu ciní naprosto jasným, že muslim se nesmí zapojit do rasismu nebo posuzovat lidi podle jejich rasy. Z tohoto duvodu naprosto nepripadá pro muslimy v úvahu chovat negativní pocity k Židum nebo jinému etniku, pouze kvuli jejich puvodu.

Vzhledem k náboženství, které Židé následují, utkáme se s další duležitou pravdou zjevenou v koránu: Na židy a krestany se odkazuje jako na "lidi knihy" a jako takoví jsou blíže muslimum než ateisté a pohané. Bez ohledu jak porušený Starý a Nový zákony mohou být vedouce židy a krestany k urcitým falešným presvedcením a zvyklostem, nakonec všichni verí v Boha a Jeho jednotu. A všichni se podrizují Jeho prikázáním.

Korán rýsuje duležitou odlišnost mezi lid Knihy a modloslužebníky, konkrétne ve smyslu sociálního života. Jeden verš napríklad ty druhé popisuje slovy "…Modloslužebníci jsou veru necistota! Necht se tudíž nepribližují k Posvátné mešite…" (9:28) To kvuli tomu, že modloslužebníci neuznávají žádný Boží zákon, nevlastní žádná morální kritéria a bez váhání se mohou zapojit do jakékoli špatnosti nebo úchylky.

Avšak lidé Knihy se drží urcitých morálních kritérií založených na Božím zjevení, stejne jako koncept toho, co je povolené a co je zakázané. To proto je dovoleno muslimum jíst jídlo pripravené lidmi Knihy. Muslimským mužum je rovnež dovoleno oženit se se ženami z lidí Knihy. V relevantním verši Buh praví:

Dnes jsou vám dovoleny výtecné pokrmy; jídla tech, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. A dovoleny jsou vám muhsany z verících žen a muhsany z tech, jimž dostalo se Písma pred vámi, jestliže jste jim dali jejich odmenu a chováte-li se jako muži sporádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v živote budoucím bude mezi temi, kdož ztrátu utrpí. (5:5)

Tato pravidla ukazují, že manželství a výsledné príbuzenské vazby mohou být ustanoveny mezi muslimy a lidmi Knihy. Mohou vzájemne prijímat svá pozvání, všechno z toho dovoluje založit vrelé lidské vztahy a mírumilovne sdílet život. Jelikož Korán prikazuje takovou umírnenost a pochopení, je mimo diskusi pro muslimy mít myšlenky odporující tomuto hledisku.

V průběhu historie se muslimské komunity chovaly ke svým členům jiných ras a vyznání s porozuměním. Obrázek ukazuje sultána Mehmeda Dobyvatele, kterak vstupuje do Hagia Sophia.

Navíc Korán popisuje místa, kde lidé Knihy uctívají jako místa pod Boží ochranou:

…A kdyby byl Buh nezahnal jedny lidi druhými, veru by byly bývaly zniceny poustevny, kostely, modlitebny a místa klanení, v nichž hojne je vzpomínáno jména Božího. - A Buh vskutku pomuže tem, kdož pomáhají Jemu - a Buh veru je silný, mocný. (22:40)

Tento verš ukazuje, že všichni muslimové se musí chovat uctive vuci místum uctívání lidí Knihy, stejne jako je chránit.

Opravdu, prozkoumá-li clovek dejiny islámu, je zarážející, že muslimské spolecnosti vždy zacházely s lidmi Knihy mírne a s pochopením. To bylo konkrétne velmi zjevné v Osmanské ríši, jejíž potomkem je dnešní Turecko. Je dobre známo, že Židé byli vyhnáni z katolického Španelska, ale nalezli právo žít poklidne v osmanských zemích. Když sultán Mehmed Dobyvatel (Mehmed II) dobyl Konstantinopol, dovolil židum a krestanum, aby tam svobodne žili.

V prubehu osmanské historie se na Židy nahlíželo, jako na lid Knihy a bylo jim dovoleno žít v míru.

Ani praktiky inkvizice pramenící z bigotnosti, ani antisemitismus zrozený z rasistických predstav – z nichž obé poskvrnilo historii Evropy – se nikdy v islámském svete neobjevily. Konflikt 20.století mezi židy a muslimy na Sredním východe vznikl pouze proto, že nekterí Židé se obrátili k rasistické ideologii radikálního sionismu, jenž není v souladu s náboženskými zásadami, a za kterou nejsou muslimové nijak odpovední.

Nakonec, je absolutne neprípustné pro nás muslimy, kterí uvažujeme v souladu s prikázáními Koránu, cítit neprátelství k Židum kvuli jejich náboženství nebo presvedcení.

Temné koreny antisemitismu

Ideologie známá jako antisemitismus je pohanské ucení, které nemuže prijmout žádný muslim.

Abychom si to uvedomili, potrebujeme prozkoumat koreny antisemitismu. Pojem je obecne chápán jako "nenávist k Židum", ackoli ve skutecnosti znamená "nenávist k Semitum" – jinými slovy ke všem semitským národum: Arabum, Židum a dalším etnickým skupinám Stredního východu. Existují blízké podobnosti mezi semitskými kulturami a jazyky. Napríklad arabština a hebrejština jsou si velmi podobné.

Neopohanské hnutí se zrodilo v 19.století a zachovávalo, že evropské společnosti by se měly vrátit k předkřesťanskému pohanství. Někteří neopohané, nepřátelští k Božím náboženstvím jako judaismus a křesťanství, si oblíbili barbarský životní styl pohanských společností. Nacistická propaganda (vpravo) srovnává SS se starobylými pohanskými válečníky.

Druhou nejvetší jazykovou a rasovou skupinou, která ovlivnila svetovou historii jsou indoevropané zahrnující vetšinu národu dnes prítomných v Evrope.

Friedrich Nietzsche, jeden z vůdců neopohanského hnutí v Evropě 19.století.

Proroci pricházeli ke všem temto civilizacím a spolecnostem, aby jim povedeli o existenci a jednote Boha a o Jeho príkazech. Ze psaného záznamu však víme, že indoevropané se drželi pohanských vír od velmi starobylých casu. Recká a Rímská civilizace, barbarské germánské kmeny a Vikingové, kterí žili v Evrope ve stejnou dobu, všichni meli polyteistické pohanské presvedcení. To vysvetluje, proc byly jejich spolecnosti zbavené morálních kritérií. Pohlíželi na násilí a surovosti jako ospravedlnitelné a chvályhodné, a ve velkém se úcastnili nemorálních praktik jako homosexualita a cizoložství. (Nesmíme nikdy zapomenout, že Rímská ríše, považovaná za nejrozvinutejší z indoevropských civilizací, byla divoká spolecnost, kde byli lidé muceni a trháni na kusy v arénách pro pobavení verejnosti.)

Tyto pohanské kmeny dominující Evrope prešly na víru v Boha jedine pod vlivem Ježíše (pokoj s ním), který prišel jako prorok k Semitum a detem Izraele. On sám byl jazykove a rasove Žid. Jeho poselství se postupne rozšírilo po Evrope a jeden po druhém tyto pohanské kmeny precházely na krestanství. (Meli bychom v tomto bode objasnit, že krestanství bylo porušeno a do jeho ucení byla zahrnuta prekroucená myšlenka Trojice).

V 18. a 19. století však krestanství v Evrope zesláblo. Spolu s roustoucí mocí ideologií a filosofií podporujících ateismus, se zrodilo zvláštní hnutí: Neopohanství.

Vudci hnutí prosazovali, že evropské spolecnosti potrebují odmítnout krestanství a vrátit se ke svým pohanským vírám. Podle neopohanu, etické porozumení pohanských evropských spolecností bylo nadrazeno tomu, které se rozvinulo pozdeji, po obrácení na krestanství.

Jedním z hlavních zástupcu tohoto trendu, a také jeden ze zásadních teoretiku fašismu, byl Friedrich Nietzsche. Nesmiritelne neprátelský ke krestanství, veril, že toto náboženství znicilo bojovného ducha nemecké rasy a tedy jeho takzvanou "vznešenou esenci."

Nacistická oddanost neopohanským učením byla hlavní příčinou jejich nepřátelství k Židům. V průběhu let nacistické vlády se vyvinula okázalá představení nostalgicky připomínající pohanské cermoniály, která se konala po celém Německu. Otevírací ceremoniál Berlínské olympiády (na obrázku) byl jedním z nich.

Zaútocil na krestanství ve své knize Antikrist a oslavil starobylou pohanskou filosofii v Tak mluvil Zarathuštra (zoroastriánství, hojne rozšírené ve staré Persii bylo jedním z pohanských náboženství indoevropské kultury).

Neopohanství taktéž chovalo obrovskou nenávist k judaismu, jenž považovali za zásadní koren krestanství, což meli za "židovské spiknutí" a dokonce to popisovali jako, že "svet byl dobyt židovskou myšlenkou." (Bez dotazu, neopohanství také nenávidelo islám, jediné pravé náboženství, stejným zpusobem.)

Toto neopohanské hnutí rozdmýchalo plameny protináboženské nenávisti a také zrodilo ideologie fašismu a antisemitismu. Pri prozkoumání konkrétne základu nacistické ideologie je dost jasné, že Hitler a jeho partyzáni byli pohané v pravém smyslu slova.

Nacismus: Pohanství 20.století

Ve vývoji nacistické ideologie jednu z nejduležitejších rolí hrál Jörg Lanz von Liebenfels, oddaný verící neopohanství. Byl první, kdo ve starobylých pohanských zdrojích objevil svastiku, která se stala symbolem nacistické strany, a skutecne ji použil. Organizace Ordo Novi Templi, kterou založil, byla cele zasvecená obrození pohanství. Lanz dokázal, že otevrene uctívá Wotana, jednoho z falešných božstev starých germánských pohanských kmenu. Wotanismus, podle jeho názoru, byl prirozeným náboženstvím nemeckých lidí a Nemci samotní mohou být zachráneni pouze návratem k nemu. Nacistická ideologie se vyvíjela podél linií otevrených Lanzem a podobnými neopohanskými ideology.

šéf SS Heinrich Himmler

Alfred Rosenberg, nejprvnejší nacistický ideolog, otevrene tvrdil, že krestanství nemuže poskytnout duchovní energii k ustanovení nového Nemecka pod vedením Hitlera, proto se germánská rasa potrebuje vrátit ke starému pohanskému náboženství. Z Rosenbergova pohledu, jakmile se nacisté dostali k moci, náboženské symboly v kostelech mely být odstraneny a nahrazeny kopiemi Hitlerovy knihy Mein Kampf (Muj boj) a svastikami a meci predstavujícími nepremožitelnost Nemecka. Hitler byl ovlivnen názory Rosenberga, ale neprevedl teorii nového nemeckého náboženství do praxe, protože se obázal silného protestu spolecnosti.1

Presto mnoho neopohanských opatrení bylo praktikováno v dobe nacistického režimu. Krátce poté, co se Hitler dostal k moci, krestanské svátky byly opoušteny a nahrazeny pohanskými alternativami. V prubehu svatební ceremonie se prísahalo na imaginární božstva jako "Matka zeme" nebo "Otec obloha". V roce 1935 bylo ve školách studentum zakázáno recitovat krestanské modlitby. Hodiny krestanství byly zcela zrušeny.

Šéf SS Heinrich Himmler stanovil nenávist nacistického režimu ke krestanství:

"Toto náboženství je nejhorším morem, jaký kdy svet videl. Podle toho se s ním musí zacházet."2 Tato slova jsou projevem oznamujícím Himmlerovu a nacistickou mentalitu ignorance a iracionality. A ty jsou neakceptovatelné.

Nacistické neprátelství k Židum tak bylo soucástí a dílem techto protináboženských ideologií. Považujíce krestanství za "židovské spiknutí," pokusili se na jednu stranu rozvést nemeckou spolecnost s krestanstvím, a na druhou stranu povzbudit Židy, aby Nemecko opustili rozlicnými formami nátlaku a organizováním poulicních útoku. (V tomto bode se zrodila aliance mezi radikálním sionismem a nacismem, což probereme v kapitole 1).

Podíváme-li se na ruzné neonacistické a fašistické skupiny v predvoji antisemitismu dnes, uvidíme, že vetšina z nich zastává protináboženskou ideologii a užívá slogany postavené na pohanských konceptech.

Darwinistické koreny nacismu

Jiným odhalujícím bodem byl zpusob nacistického pohledu na svet prevzetím Darwinovy evolucní teorie za svuj intelektuální základ.

Když prosazoval tuto teorii, Charles Darwin tvrdil, že v prírode existuje neustálý zápas o prežití, a že urcité rasy jsou obzvlášte úspešné v boji, zatímco ostatní jsou odsouzeny prohrát a být "eliminovány". Jak lze ocekávat tento názor se brzy stal vedeckou základnou rasismu. James Joll, který strávil dlouhá léta jako profesor mezinárodní historie na Oxfordu, Stanfordu a Harvardské univerzite popisuje toto ideologické spojení mezi darwinismem a rasismem ve své knize Evropa od 1870: Mezinárodní historie, která se stále používá jako kolejní ucebnice:

Charles Darwin, anglický naturalista jehož knihy O puvodu druhu, publikovaná v roce 1859, a Puvod cloveka, která následovala v roce 1871, vyhlásil kontroverzity, které ovlivnily mnoho odvetví evropského myšlení…

Predstavy Darwina, a nekterých z jeho soucasníku jako anglického filosofa Herberta Spencera, ... byly rychle aplikovány na otázky daleko vzdálené vedeckým… Prvek darwinismu, který se jevil nejvhodnejší pro rozvoj spolecnosti, byla víra, že nárust populace presahující prostredky výživy nezbytne vyžaduje neustálý zápas o prežití, v nemž "nejvhodnejší" vyhrává. Odtud bylo snadné pro jisté myslitele dát morální obsah zmínce o nejvhodnejších, tedy, že tedy ty druhy nebo rasy, které prežily k tomu byly morálne predurceny.

Doktrína prírodního výberu mohla proto snadno spojena s jinou myšlenkou rozvinutou francouzským spisovatelem, Countem Joseph-Arthurem Gobineauem, který publikova Esej o nerovnocenosti lidských ras v roce 1853. Gobineau trval na tom, že nejduležitejším faktorem ve vývoji je rasa; a že ti jejichž rasy jsou nadrazené jsou ti, kterí uchovali svou rasovou cistotu nedotcenou. Mezi ne, podle Gobineaua, patrí árijská rasa, která prežila nejlépe… Houston Stewart Chamberlain... prispel k temto myšlenkám a dále stanovil… Hitler sám autora [Chamberlaina] obdivoval dost na to, aby ho navštívil na smrtelné posteli v roce 1927. 3

Hodnocení lidí podle jejich etnického původu a vrozených fyzických vlastností je perverzní praktikou, která dosáhla vrcholu v 19.století. Motivací pro to byla Darwinova teorie evoluce, která pohlížela na lidstvo z naprosto rasistického hlediska. Darwin byl architektem za scénou rasismu 19.století a nacistického barbarství 20.století. Nahoře: takzvané "rasové měření" prováděné podle kritérií evolucionistů.

Hitlerova oddanost ideám Darwina se objevila v titulu jeho knihy, Mein Kampf.

Ten boj byl samozrejme boj o prežití navržený Darwinem.

Obálka prvního vydání z roku 1925 Hitlerovy knihy Mein Kampf (Můj boj)

Hitlerova a nacistická ideologická oddanost darwinismu byla implementována do jejich politiky po príchodu k moci. Nacistické rasové zásady známé jako "eugeniky," predstavovaly teorii evoluce aplikovanou ve spolecnosti. Eugeniky se vztahují k vypletí nemocných a postižených, a "zdokonalení" lidské rasy zvýšením poctu zdravých jedincu. Podle teorie eugeniky, muže být zdokonalena stejným zpusobem, jako se šlechtí zvírecí rasy. Tato teorie byla navržena bratrancem Charlese Darwina, Francisem Galtonem a jeho synem, Leonardem Darwinem. Prvním, kdo prijal a šíril tuto teorii v Nemecku byl evolucionista a biolog Ernst Haeckel, blízký prítel a podporovatel Darwina. Doporucil, aby handikapovaná miminka byla zabíjena hned po narození, aby se urychlila takzvaná evoluce spolecnosti. Zašel dokonce ješte dále a tvrdil, že leprózní, nemocní rakovinou a mentálne postižení by meli být také nemilosrdne zabiti, nebo jinak budou tito lidé zatežovat spolecnost a zpomalovat proces evoluce.

Haeckel zemrel v roce 1919, ale jeho predstavy byly odkázány nacistum.

Krátce po uchopení moci, Hitler zavedl oficiální program eugeniky.

Jeho slova v Mein Kampf shrnula tuto novou politiku:

Duševní a telesná výchova má velkou duležitost pro stát, jenže selekce lidí je prinejmenším stejne duležitá. Stát má povinnost vyhlásit, že je nevhodné pro geneticky nebo zjevne nezdravé jedince se reprodukovat... Nesmí ukázat žádný soucit nebo cekat na ostatní až pochopí splnení povinnosti…Zabránení rozmnožování fyzicky postiženým a nezdravým jedincum po dobu 600 let ... prinese dosud nedosažitelné zdokonalení lidského zdraví. Budou-li se nejzdravejší príslušníci rasy reprodukovat plánovaným zpusobem, výsledkem bude … rasa bez fyzicky nebo mentálne deformovaného semene, které jsme si s sebou nesli tak dlouho. 4

Biologové, kteří podporovali evoluční teorii patřili mezi Hitlerovy hlavní intelektuální zdroje. Původ jeho myšlenky eugeniky (rasového zdokonalení) spočívá ve Francisi Galtonovi, bratranci Charlese Darwina, a Ernstu Haeckelovi, jednom z nejsilnějších Darwinových podporovatelů v Německu.

Následkem Hitlerovy filosofie nacisté provedli zátah na nemocné, zmrzacené, od narození nevidomé a trpící dedicnými chorobami a odeslali je do zvláštních "sterilizacních stredisek." Pod zákonem vydaným v roce 1933, 350 000 duševne chorých lidí, 30 000 cikánu a stovky barevných detí bylo sterilizováno kastrací, rentgenovým zárením, injekcemi nebo elektrickými šoky do prirození. Jak to vyjádril jeden nacistický dustojník, "Národní socialismus je jednoduše aplikovaná biologie."5

Co nacisté považovali za "aplikovanou biologii" byla vlastne darwinova teorie evoluce, jež je sama znásilnením základních zákonu biologie. Od té doby bylo jasne ukázáno, že teorie eugeniky a další tvrzení darwinistu jsou zcela zbavená vedeckých podkladu.

Nakonec, musíme zduraznit, že nacistické pripojení evolucní teorie bylo spojeno s jejich neprátelstvím k náboženství stejne jako s rasistickými zásadami. Jak jsme již videli, nacisté chovali obrovskou nenávist k božským náboženstvím. Zamýšlejíce je nahradit pohanskými vírami, usilovali o uskutecnení protináboženské propagandy a vymývání mozku a uvedomili si, že darwinismus je k tomu nejúcinnejším prostredkem. Daniel Gasmanuv Vedecký puvod národního socialismu to dokazuje: "Hitler zduraznil a vyvolil myšlenku biologické evoluce za nejprednejší zbran proti tradicnímu náboženství…"6

Totožné protináboženské a darwinistické ideologie tvorí základ nacistické despotické nelítostnosti.

Mravnost Koránu eliminuje antisemitismus a všechny podoby rasismu

Z toho, co jsme dosud videli, vyplývá záver, který jest:

Antisemitismus je vlastne protináboženská a darwinistická ideologie jejíž koreny sahají k neopohanství. Z toho duvodu je nemyslitelné pro muslima sympatizovat nebo soucítit s touto ideologií. Antisemita je také neprítelem proroku Abraháma, Mojžíše a Davida (pokoj s nimi všemi), požehnaných lidí vybraných Bohem a poslaných na zem jako proroku k lidstvu.

Zvrhlá ideologie rasismu není v souladu s náboženskými morálními hodnotami a neustále zavádí lidstvo do neštěstí. Náboženská mravnost na druhou stranu přikazuje toleranci, lásku, soucit a odpuštění – jinými slovy, náležité morální hodnoty.

Stejným zpusobem jiné podoby rasismu (jako predsudky proti cerné nebo jiným rasám) jsou také zvrhlostmi vyrážejícími z rozlicných ideologií a falešných presvedcení, které nemají nic spolecného s božími náboženstvími. Prozkoumáním antisemitismu a jiných forem rasismu se jasne objevuje jak tyto obhajované idee a spolecenské modely diametrálne odporují morálce Koránu. U korenu antisemitismu, napríklad, leží pocity nenávisti, násilí a bezcitnosti. (To proto, že antisemité napodobovali pohanská náboženství starobylých barbarských kmenu.) Antisemita muže zajít tak daleko, že bude hájit zabíjení Židu, nešetríce ženy, deti ani starce. Morálka Koránu však ucí lásce, zalíbení a soucitu. Instruuje muslimy, aby byli spravedliví a odpoušteli i neprátelum.

Na druhou stranu antisemité a jiní rasisté si neprejí žít v míru s lidmi odlišného etnického puvodu nebo vyznání. (Napríklad rasistictí nacistictí Nemci a nekterí sionisté – jejich židovské protejšky – odporovali predstave Nemcu a Židu žijících v tesné blízkosti, protože každá jednotlivá strana verila, že to povede k degeneraci jejich vlastního lidu.)

Korán však povzbuzuje lidi ruzných vyznání, aby žili pospolu v míru a bezpecnosti uvnitr stejné sociální struktury, stejným zpusobem, který nedovoluje diskriminaci mezi rasami.

Bez ohledu na to, na koho je uvalen, rasismus je hrozný zločin. Nacisté vešli do dějin jako příklad nelítostných rozměrů, k jakým může rasistické barbarství dojít. Toto nevinné židovské dítě plazící se po zemi ve Varšavském ghettu ve 40. letech a mnoho nevinných lidí rozličných ras, kteří jsou dále utiskováni po celém světě odhalují krutou povahu rasismu.

Morálka, jakou Buh narizuje v Koránu zakazuje zevšeobecnená odsouzení na základe rasy, národa nebo náboženství. Každá spolecnost má dobré a špatné cleny. To se vztahuje také na lidi Knihy. Po vysvetlení, že nekterí lidé Knihy se vzbourili Bohu a Jeho náboženství, verš pokracuje prohlášením, že mezi nimi jsou také uprímne oddaní:

Nejsou všichni stejní mezi vlastníky Písma; je mezi nimi obec prímá, jejíž clenové prednášejí za noci verše Boží a na tváre své padají a verí v Boha a v den soudný, prikazuji vhodné a zakazují zavrženíhodné a souteží v konání dobrých skutku; a to jsou praví zbožní. Cokoliv dobrého uciní, nebude jim upreno – a Buh dobre zná bohabojné. (3:113-115)

Korán prikazuje necinit rozdíly, dokonce ani mezi temi, kdo neverí a odmítají uznat Boha a náboženství, a stanovuje, že s temi, kdo neprojevují neprátelství k náboženství by se melo zacházet dobre:

Buh vám nezakazuje, abyste byli dobrí a spravedliví vuci tem, kdož nebojovali proti vám kvuli náboženství a nevyhnali vás z príbytku vašich, nebot Buh veru miluje poctivé. Avšak Buh vám zakazuje brát si za prátele ty, kterí proti vám bojovali kvuli náboženství, a ty, kterí vás vyhnali z príbytku vašich, a ty, kterí pomáhali pri vašem vyhánení. A ti, kdož se s nimi budou prátelit, jsou nespravedliví! (60:8-9)

Je narízeno, aby se i neprátelum muslimu dostalo spravedlnosti:

Vy, kterí veríte! Budte prímí pred Bohem a budte svedky spravedlivými. Necht nenávist k lidu neverících vás neuvede do hríchu tím, že budete nespravedliví. Budte spravedliví - a to je blíže k bohabojnosti - a bojte se Boha, nebot Buh je dobre zpraven o všem, co deláte. (5:8)

Znovu všechny tyto verše ukazují, že je naprosto nesrovnatelné s islámskou morálkou chovat nenávist, hnev nebo agresivitu k Židum nebo jiným lidem ciste na úcet jejich víry nebo rasy. Jelikož Židé jsou potomky proroka Abraháma (pokoj s ním), bez dotazu islámská morálka nepripouští jakýkoli zámer k vyhlazení Abrahámovy (pokoj s ním) linie. To je nejodpornejší a nejhríšnejší cin.

Jako pro všechny muslimy, kterí jsou verní koranickým morálním hodnotám a Sunne, ucení našeho Proroka (pokoj a požehnání s ním), je pro nás nemožné prijmout takový odporný skutek nebo na nej pohlížet jako na ospravedlnitelný.

Záver

Jak jsme videli, morálka Koránu eliminuje všechny podoby rasismu. Proto muslim, jenž je verný Koránu se nikdy nemuže zapojit do rasismu, a nikdy neopovrhuje ostatními, protože jsou príslušníky urcité rasy.

Korán prikazuje, že s jinými vyznáními se zachází mírným a prátelským zpusobem, tak dlouho, dokud se nechovají neprátelsky k muslimum a islámu. To proto muslim lnoucí ke Koránu musí jednat laskave a prátelsky se stoupenci jiných náboženství, zejména s lidmi Knihy.

Rasistické ideologie jako nacismus antisemitské filosofie, jejichž koreny sahají do pohanských kultur, jsou zvrhlá ucení nemající v náboženství místo. Pro muslima neprichází v úvahu jakkoli ctít taková ucení.

Naše perspektiva k tématu judaismu a holokaustu závisí na techto základních kritériích.

Vskutku, tato kniha byla pripravena v prísné shode s temito kritérii. Následující kapitoly bezvýhradne kritizují nacistický útisk nemeckých Židu, ale také vysvetlují jak názor sdílený nacisty a nekterými racistickými sionisty, že "ruzné rasy se nesmí vzájemne mísit" je zcela mylný a brání koncept ruzných ras, etnik a vyznání žijících pohromade.

Naším práním je videt rasismus, antisemitská hnutí jako nacismus a ideologie, které se úcastní rasismu ve jménu kterékoli etnické skupiny, jako je radikální sionismus, všecky zmizet, uvolnujíce cestu novému svetovému porádku založenému na spravedlnosti, v nemž všechny rasy a presvedcení mohou žít v harmonii.

Strucná výpoved ohledne sionismu

Asi v polovine 19.století se sionismus rozšíril jako hnutí tvrdící, že rozptýlení židovští lidé by meli mít svou vlast. Jako mnoho ideologií však byl sionismus behem casu prekroucen. Jeho ospravedlnitelný požadavek se zmenil v radikální koncepci, která se v praxi uchylovala k násilí a teroru, a vyrovnala se extrémním silám. Radikální sionismus je rasistická, šovinistická a expanzní ideologie inspirovaná takovými hnutími jako sociální darwinismus, jež jsou všechny nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami.

Tato kniha nekritizuje omluvitelné jednání patriotických Židu a jejich požadavky, ale naopak postoj a praktiky urcitých radikálních a rasistických sionistu, jež se spojili s nacisty a selhali v predvídání riskantních následku, k nimž taková spolupráce muže vést. V soucasnosti navíc mnoho mírove orientovaných izraelských obcanu, oddaných židu a významný pocet Židu v jiných zemích sveta (dokonce i umírnených sionistu) odporuje radikálnímu sionismu, a prudce odsuzuje rasistická prohlašování z této ideologie, která nejsou ve shode s náboženskými morálními hodnotami.

V kontrastu s propagandou roztrušovanou v raných dnech, urcité kruhy transformovaly sionismus v hnutí podporující násilí a ohrožující mír a bezpecnost. Historická zkušenost dokázala, že radikální sionismus privedl Židy a rovnež Araby k utrpení obrovských ztrát. Historie ukazuje, že dokud nebude ideologie radikálního sionismu odmítnuta, Židé – a proto ani jejich sousedi a celý region – si nikdy nemohou vychnutnat mír.

Vyvarování se opakování bolestné zkušenosti z minulosti; dosažení trvalého míru na Stredním východe; a soužití Židu a Arabu v harmonii a bezpecnosti v jejich vlastních zemích bude možné pouze tehdy, pokud obe strany opustí všechny formy radikálních tendencí a obrátí se k pravým náboženským morálním hodnotám.

Naší nadejí je, že fakta uvedená v této knize povzbudí k podstatnému kroku tímto smerem.